Venku sníh a my moc chtěli ven...

Panička nás oblékla, trvalo jí to jen 25 minut :-), a vyrazili jsme všichni ven. Neseni v ruce a netušíc co nás čeká jsme nadšeně vrtili ocásky. Už při otevření venkovních dveří, nás ovanul ledový závan. To mělo být asi jako varování. Panička nás položila do něčeho mokrého a velice studeného. Jak nás položila tak jsme zůstali stát a nehnuli se z místa ani o píď (kam je ráno postavíš, tam je večer najdeš!!!) to se přesně hodilo na nás dva.

Lákala nás na piškoty, vyhrožovala i prosila ale my řekli NE!!!

Vzdala to tedy se slovy jdeme domů...

Před vchodem jsme byli rychlostí blesku sníh nesníh.

To byla naše nejkratší procházka. Ven půjdem zase až na jaře.

Váš Oskar a Ája